STAROVĚKÉ STÁTY

31. října 2008 v 12:18 |  Dějěpis
ÚVODEM:
→ na konci 4. tisíciletí př. Kristem vrcholí vývoj neolitických a chalkolitických kultur vznikem dvou nejstarších civilizačních center MEZOPOTÁMIE a EGYPTA.


SPOLEČENSTVÍ
→ společenství se rozvrstvuje na zemědělce, řemeslníky, obchodníky a úředníky. V čele státu stojí panovník, který určoval hospodářská a právní pravidla, sestavoval zákoníky atd... → se vznikem hospodářství souvisí vznik písma i vznik měst. Důležitou úlohu dostává náboženství. Dochází k celkovému rozvoji kultury.

ZEMĚDĚLSTVÍ
→ První zemědělci se objevují tam, kde byla úrodná půda a dostatečné vodní srážky (v tzv. úrodném půlměsíci - dnešní Írán, Irák, Sýrie, Palestina). Později odcházejí do povodí velkých řek (Nil, Eufrat, Tigris, Jang - c´- ťang aj...). Zde se nejprve učí odvodňovat bažiny, močály a následně pak budují zavlažovací zařízení, budují hráze, nádrže, kanály, zdymadla čímž zajišťovali závlahu v době sucha.
→ rozvojem zemědělské výroby docházelo k postupnému přechodu od ručního zpracování půdy motykou k orbě. Dokladem existence orebního nářadí je piktografický znak rádla z období 3000 let. př. n. l. Orební nářadí se šířilo jen na velkých pozemcích chrámového a palácového hospodářství. V Mezopotámii a v Egyptě se využívalo velkých řek k zavodňování polí. Zavodňovací systémy byly tvořeny sítí kanálů, hrází a nádrží.
Rozdíl v systému Egypta a Mezopotámie:
EGYPT → od Mezopotámského se lišil přehradami kolmými ke směru toku Nilu. Systém přírodních a odvodních kanálů reguloval přívod vody k polím. Bahenní nános nahrazoval hnojení - přebytečná voda odváděcími kanály odtékala zpět do Nilu. Byly zde pravidelné zápavy: každý rok v červnu, voda opadla do září, kdy zemědělci mohli zasít.
MEZOPOTÁMIE → tento systém naopak musel vodu zadržovat a vytvářet její zásobu pro období sucha - hladina Eufratu a Tigridu stoupala a klesala nepravidelně. Hospodářské záznamy ukazují na relativně vysoké výnosy zemědělských plodin.

Pěstovatelská a chovatelská výroba:
→ V Egyptě se pěstoval ječmen, pšenice, proso, čočka. Z ovoce se pěstovaly meruňky, citróny, ořech a fíky. Ze zeleniny pak převážně zelí, cibule a česnek. Chovaly se kozy, ovce, vepři, osli, koně a drůbež. V Mezopotámii navíc včely, v Číně pak Bourec Morušový - pro hedvábí a v Egyptě Krajty proti hlodavcům.

Velkého pokroku dosáhla v brozové době METALURGIE. Některé kovy jako zlato, stříbro, měď, cín, meteorické železo byly známy již v Neolitu. Zlato se získávalo rýžováním, k cezení se používalo ovčí rouno. Tyto kovy se zpracovávaly za studena, o metalurgii můžeme hovořit až v souvislosti s výrobou kovů z rud → pražením a tavením pomocí dřevěného uhlí.

ŘEMESLO:
Většinu řemesel vykonávali muži - např. pekař, řezník, kovář, truhlář, hrnčíř aj... Ženy pracovaly jako tkadleny, nebo kovotepkyně. Důležitým prvkem bylo hrnčířství, ve kterém způsobilo technický převrat zavedení hrnčířského kruhu mezi 4. a 3. tisíciletím př. n. l., který ulehčoval práci hrnčířům a zvyšoval jejich produktivitu. Hrnčířský krul je doložen z Palestiny, Mezopotámie i Egypta. Využívalo se glazury, nejrůznějších barevných odstínů, také se začala vyrábět keramika k ozdobným účelům.
V TEXTILNÍ VÝROBĚ → zde zůstávala již od neolitu surovinou len, bavlna, vlna a hedvábí. v Evropě se rozvíjelo plátenictví v Mezopotámii vlnařství v Indii bavlnářství v Číně hedvábí. Lněná a bavlněná vlákna se barvila obyčejně až před tkaním, ale vlna se barvila již před předením. používalo se minerálních barviv, ale také barviv rostlinného a živočišného původu.

Značného pokroku bylo dosaženo také v úpravě a konzervaci potravin. Obilí se drtilo v ručních mlýnek. Z mouky se pak pekl chléb a různé placky či kaše. Vyráběl se také tzv. pivní chléb což byl kvas získaný z naklíčeného ječmene a obilí. Na principu kvašení byla založena také výroba vína a octa. Potraviny se konzervovaly sušením nebo nakládáním do kuchyňské soli.

DOPRAVA

Doprava se rozvíjela na vodě i na souši. Mořeplavci byli převážně Féničané, znali již čluny veslice i plachetnice. Člun byl patrně nejstarším plavidlem. V nejstarších dobách tuto funkci plnil vydlabaný kmen stromu, později člun vyroben z rákosí a bambusu nebo z proutí potaženého kůží - vývojem se došlo až ke stavbě dřevěných lodí vhodných i pro plavbu na moři. K pohonu se používalo lidské síly a větru. V dopravě po souši způsobil převrat vynález kola. V Mezopotámii se poprvé objevují vozy s koly už ve 4. tisíciletí př. n. l. Vozy býv

aly taženy dobytkem (voli, osli), jízda za pomocí koňů, nebo velbloudů.


STAVITELSTVÍ
Stavitelskou vyspělost předního východu a Egejské oblasti dokazují monumentální sakrální stavby, paláce, hradby aj. Obydlí chudého obyvatelstva, byly chýše stavěné z rákosí a dusané hlíny.
Vznik cihel - asi 3. tisíce př. n. l. v Egyptě a v Mezopotámii. Cihly byly nejdříve sušeny na slunci, podzěji již vypalovány a glazovány. Spojovacím materiálem byla hliněná nebo sádrová malta. Dřeva a kamene se používalo více v Egyptě, do Mezopotámie se muselo dovážet a jejich použití se rozšířilo až za asyrské nadvlády. Typickým rysem chrámových staveb v Mezopotámii byla stupňovitá věž - tzv.ZIKKURAT.



Daleko monumentálnější charakter však měly slavné Egyptské pyramidy
- které sloužily jako hrobky faraónů, stavěly se zejména v období let 2700 - 2200 př. n. l. (tedy období Staré říše). Prní stavbou tohoto druhu byla stupňovitá pyramida faraóna Džósera. Největší egyptskou pyramidou je pak pyramida Cheopsova (Chufevova) - vysoká 146,5 m a strana základny měří přes 230 m.
Druhy Egyptského pohřbívání:
→ MASTABY = velká kamenná rakev
→ PYRAMIDY
→ SKALNÍ HROBY.

DUCHOVNÍ KULTURA:


Písmo


→Vznik prvních civilizačních center na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. vyvolal potřebu trvaleji zachytit a uchovat důležité informace. Tuto funkci začalo plnit PÍSMO. Nejstarší písemné záznamy zachycují hospodářsko - správní údaje. Později i různé jiné funkce a nepostradatelným nástojem duchovní kultury. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí se vyvinuly na Předním východě dva druhy písma:

  • Klínové - v Mezopotámii (památka: CHAMMURABIHO ZÁKONÍK)
  • Hieroglifické - v Egyptě → tyto druhy písma ovlivnily další druhy písma v ostatních oblastech
Společným předchůdcem bylo písmo piktografické - obrázkové. Akkadové, Asyřané a Babylóňané svěřovali psaní textů školeným písařům, kteří se věnovali tomuto povolání celý život. Texty se ryly do hliněných tabulek pomocí rydla z rákosu. Zasazení rydla do měkké hlíny vytvářelo širší hlavici, která se tahem zužovala do podoby klínu a podle toho se toto písmo jmenovalo Klínové. Hieroglyfy se tesaly do kamene nebo se vyřezávaly do kamene. Teprve papyrus, na který se mohlo psát štetečkem, neobyčejně práci písařům ulehčil. Zjednodušením hieroglifického písma vzniklo písmo hieratické a dalším zjednodušením bylo odvozeno písmo démotické (lidové). Ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l. vzniklo písmo protoindické a písmo čínské. V 1. tisíciletí př. n. l. se vyvinula fénická abeceda s 22 znaky - ta byla převzata a upravena Řeky a stala se základem moderních evropských abeced. Dále se z ní vyvinulo písmo aramejské, rovněž s 22 znaky a to se stalo základem písma arabského. Z arabského písma se vyvinulo také písmo hebrejské. ASTROLOGIE A

MATEMATIKA
→ V hospodářské činnosti se vyvinulo také sjednocení měr a vah. Délkové míry byly odvozeny od lidské ruky - loket, dlaň, palec. S hospodářskými činnostmi souvisel: - rozvoj ostatních matematických znalostí. Egyptská matematika byla založena na desítkové a mezopotámská na šedesátkové soustavě.

ASTRONOMIE
rozvoj hospodářských činností souvisel také i s rozvojem astronomie, i když zůstal i nadále spojen s náboženskými představami. Egyptští a Mezopotámští astronomové se snažili sestavit kalednář na základě pohyblivých těles, hlavně Slunce, Měsíce ale i jiných nebeských těles. Podle kalendáře tak mohli ručovat dobu záplav atd...

NÁBOŽENSTVÍ
→ společným znakem u většiny náboženství byl POLYTEISMUS (mnohobožství).
Klasickým příklad je:
Řecko - kde byl hlavním bohem ZEUS jehož manželkou byla bohyně HÉRA




zeus












Héra






Řím kde hlavním bohem byl Jupiter:




Jupiter






Podobný systém byl i v Egyptě, kde vedlo bohů života a smrti ISIS a OSIRISE rostl vliv boha slunce RA - boha Nilu a úrody.



Isis











Ra













Osiris





Pro Mezopotámii byl charakteristický astrální polyteismus. Mezi velmi rozšířená mezopotámská božstva patřila zejména IŠTAR - Venuše.











Z polohy Venuše kněží - astronomové předpovídali žně, války i jiné důležité události.


Starověké státy
Mezopotámie, Sýrie a další viz článek Přední východ a Egejská oblast...


INDIE
→ neolitická revoluce zde proběhla kolem 4. tisíciletí před Kristem. Lidé se usadili kolem INDU a jeho přítoků v oblasti PAŇDŽÁB ("Pětiříčí").
Tyto oblasti byly ve styku s civilizacemi předního východu.
→ v polovině 3 tisíciletí vzniká nejstarší městská civilizace s HARRAPSKOU KULTUROU.
→ domy se stavěly s pálených cihel
→ využíval se zde důmyslný systém kanalizace, stavěly se tvrze i sýpky
→ využívali kamenných, měděných i bronzových nástrojů, znali hrnčířský kruh
→ vyráběli šperky a hliněné sošky

Písmo
→ psali obrázkovým písmem na hliněné tabulky.

V 18. století př. Kristem dochází k úpadku harrapské kultury a v 16. století k jejímu vymizení - její příčiny však nejsou známy.

Kolem r. 1500 př. n. l. se na toto území dostávají indoevropské kmeny ÁRJOVÉ či ÁRIJOVÉ (vznešení), od kterých pochází nejstarší písemné památky (védy, psali písně a modlitby.
Živili se převážně zemědělstvím. V souvislosti s jejich příchodem dochází k rozdělení společnosti na 4 kasty (Árijové nevěřili na smíšené manželství):

BRAHMÁNI - kněží
KŠÁTRIJOVÉ - vládci a vojáci
VAJŠÍJOVÉ - svobodné obyvatelstvo
ŠÚDROVÉ - otroci → ti byli bráni za "nejšpinavější" - nebylo možné, aby si tento člověk sedl vedle osoby z kasty vyšší.

NÁBOŽENSTVÍ
→ původně uctívání přírodních sil, následně vznikalo náboženství BRAHMÁNISMUS jehož nositeli byli kněží. Ti kázali učení o posmrtném životě a převtělování duší - dle zásluh se duše zemřelého převtělí buď do nižší či vyšší kasty, nebo také do zvířete.
→ Na přelomu 6 - 5 století zde vzniká BUDDHISMUS - jejímž zakladatelem je princ SIDDHÁRTA GAUTAMA BUDDHA.












V letech 327 -325 př. n. l. k hranicím pronikl ALEXANDR MAKEDONSKÝ a vyvolal zmatek, kterého využil ČANDRAGUPTA MAURJA k upevnění moci.
Ve 3 století př. n. l. AŠÓKA vnuk Čandragupty dosáhl největšího územního rozsahu Indie.
  • za jeho vlády se budovaly zavlažovací systémy
  • rozvíjelo se řemeslo
  • byly dodržovány obchodní styky s Egyptem a Sýrií
  • v tomto století také Ašóka přiváží budhismus na Maledivy.





MAYOVÉ

Říše Mayů se rozprostírala na poloostrově Yucatán. první městské státy zde vznikají na přelomu našeho letopočtu. Mayské dějiny můžeme dělit do 2 období:
KLASICKÉ (staré) ŘÍŠE a NOVÉ ŘÍŠE.





KLASICKÁ ŘÍŠE (OBDOBÍ 4. - 10. STOLETÍ)
  • přežívá zde rodová společnost
  • probíhá umělecký a intelektuální rozvoj
  • užívá se obrázkové písmo
  • vtyčují se kamenné desky
  • mají dokonalý přesný kalendář
  • v matematice používají dvacítkovou soustavu.
  • v zemědělství používají žďáření
  • V 7. století prožívá mayská civilizace svůj vrchol. Intenzivní zemědělství, propracované zavlažovací techniky. Nastává rozkvět mst, řemesel, umění i vědy.

NOVÁ ŘÍŠE (OBDOBÍ 11. - 16. STOLETÍ)
  • počátkem 13. století o sobě dávají vědět indiáni Toltékové. Přitáhnou ze severu a rozdělí si guatemalskou vysočinu i Yucatan. Zejména pak v nejposvátnějším městě Chichén Itzá si podrobí domácí Maye a donutí je provádět jimi diktované obřady, při nichž narůstá počet lidských obětí. Tehdy pak Mayové své hlavní město raději opouštějí a zakládají nové, naposledy ryze mayské město v Mayapánu.
  • Později však nastává období četných bojů, občanských válek a při rolnickém povstání v polovině 15. století dochází ke zničení Mayapánu. Od té doby Mayská civilizace spěla k úpadku až do příchodu Španělů.
Podle moderních antropologů jsou Mayové malé, poměrně zavalité postavy s delšími pažemi a velkýma rukama. Průměrná váška muže je pouhých 154,5 cm.
Zajímavostí je určitě jejich sexuální promiskuita jak u vdaných žen, tak i dokonce u svobodných dívek. I neprovadá dívka třeba se dvěma nemanželskými dětmi neměla problém se vdát.
Mayové jsou odedávna národem veselým a družným, rádi se smějí a povídají.
Josu dobromyslní a důvěřiví, zároveň mají i velký smysl pro spravedlnost. Nejsou nijak zvlášť zbožní, ale o to více jsou pověrčiví.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eduard Nud Eduard Nud | E-mail | 31. března 2010 v 10:55 | Reagovat

Kdo jako první objevil Ameriku? Kolumbus? Vikingové? Ani jeden ani druzí. Přece Indiáni. To byl pochopitelně žert, ale ne zase tak absurdní, protože Indiáni se do Ameriky dostali později, žádný pravěklý předek se zde nenalézal.

Mělo se za to, že se sem dostali z Číny přes pozdější Rusko Beringovou úžinou, která v té době byla zamrzlá. Později vědci vyslovili teorii, že Indiáni mohli přijít i z Austrálie, protože bylo dokázáno, že i na primitivních plavidlech se dá přeplout Tichý oceán. (Mimochodem dost bouřlivý, takže s dodatečným označením Pacifik.)

Také existuje domněnka, že před indiány zde byly v Severní i Jižní Americe odlišné kultury, které sem přišly neznámo odkud. A to je ono. Indiáni Severní Ameriky připomínají Evropu v době kamenné. Nebo tak nějak. Ve střední Americe zase žili obdobně jako ve starověké Číně, jinde zase jako v Egyptě. A Jižní Amerika nám připomíná spíše Afriku a Austrálii před příchodem Evropanů.

To také mnohému napovídá. Pokuď ovšem neplatí další krkolomné théze, a to tam, že i ve starověku byl svět stejně tak globální jako dnes.

2 matěj matěj | E-mail | 4. listopadu 2010 v 15:39 | Reagovat

co je to žďáření

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama