LUCEMBURKOVÉ A JEJICH EPOCHA V ČESKÝCH ZEMÍCH

21. července 2008 v 9:26 |  Dějěpis
→ Po smrti Václava III. habrbuská strana prohlásila ústy krále římského Albrechta české země za odumřelé říšské léno. Římský král poté uvedl, za podpory vojenského tažení ku Praze, na trůn Rudolfa Habsburského, svého syna - oženil se s vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou. Ten brzy skonal a Eliška Rejčka hledala útěchu v náručí nejmocnějšího velmože Jindřicha z Lipé.
→ Protihabsburská strana si vyhlédla JindřichaKorutanského manžela dcery Václava II. Anny, pána v Korutanech, Kraňsku a Tyrolsku, s nadějí na opětné připojení těchto zemí k českému státu.
→ Po srmti Rudolfově se v roce 1307 stal Jindřích Korutanský českým králem
  • ten ale nedovedl využít svého postavení a to ani po smrti římského krále Albrechta, čímž habsburská strana ztratila u nás svou sílu
  • v říši totiž vstoupila na trůn lucemburská dynastie Jidřichem Lucemburským, po jeho smrti císařem Ludvík IV. z rodu Wittelsbachů
  • Nespokojenost s vládou Jindřícha Korutanského umožnila novému římskému králi získat českou korunu pro lucemburský rod
JAN LUCEMBURSKÝ
  • manželka Eliška Přemyslovna → narozena 1292, dcera Václava II. českého krále a Guty Habsburské. Syn Karel IV, zemřela roku 1330
  • na žádost české šlechty za zády Jindřicha byl v roce 1310 římským králem uveden do Čech
  • vypudil Jindřícha ze země a vzal si za manželku nejmladší dceru Václava II. osmnáctiletou Elišku, poslední Přemyslovnu.
  • Jan byl v celé Evropě známým rytířem a proslul svou udatností a statečností. Jako panovník šířil slávu české země v zahraničí.
  • získal pro český stát některá panství v Horním a Dolním Slezsku, připojil Horní Lužici a trvale připadlo k českému království i Chebsko.
  • Bojoval však i v Polsku, Itálii a na straně francouzské v boji s Angličany, kde také osleplý nalezl svou smrt v bitvě u Kresčaku v roce 1346 (ve stoleté válce).
  • u krále francouzského i u papeže však ještě před svou smrtí stihl prosadit, že krátce po bitvě, která se mu stala osudnou, byl jeho syn Karel zvolen králem římským.
  • Svého nejstaršího, tehdy sedmiletého syna, odvezl na vychování do Francie ke královskému dvoru, kde mladý kralevic Václav přijal r. 1323 jméno Karel. (r. 1334 udělil Jan svému synovi titul moravského markraběte)
KAREL IV.
(1346 - 1378)
  • r. 1347 slavnostně korunovánna krále českého i krále římského; od roku 1355 císař římský
  • do čech se vrátil až v roce 1333, jako spoluvládce, markrabě moravský, se snažil čelit rozvratu panovnické moci
  • zavedl pořádek a dokonce využil svého přátelství s papežem Klimentem VI. k tomu, aby dosáhl v roce 1344 povýšení pražského biskupství konečně na arcibiskupství, prvním arcibiskupem se stal Karlův přítel, učený Arnošt z Pardubic.
  • Za jeho vlády nastalo vyvrcholení českého středověkého státu
  • učinil Prahu centrem celé říšské politiky
  • podpořil ranný humanismus, který k nám zasahoval z Itálie
  • sám byl hluboce vzdělán, naučil se: latinsky, německy, francouzsky, italsky, česky pozapomněl a doučil se českému jazyku až po svém příchodu do české země.
  • dynastická lucemburská politika způsobila oddalování Karlovy císařské korunovace. Titul si musel vynutit tažením s malým symbolickým vojskem do Itálie. Oporou jeho evropské i dynastické politiky byl však český stát. Karel IV upravil vztah tohoto státu k říši zlatou bulou sicilskou z roku 1356 → potvrzovala stará práva včetně kurfiřtského úřadu, právo svobodné volby českého krále v případě vymření panovnického rodu
  • Karel IV. zavedl novou státní instituci - země České koruny - česká koruna zahrnovala původní území českého státu, ale i nově získaná území → Slezsko jako celek, část Horní Falce, Lužice a Branibory. Země získával císař dohodami, sňatky (byl čtyřikrát ženat) a koupí. Symbolem české koruny se stala svatováclavská koruna a svatováclavský kult.
  • Jeho čtyři manželky: MARKÉTA tzv. BLANKA Z VALOIS, ANNA FALCKÁ, ANNA SVIDNICKÁ, ANEŽKA POMOŘANSKÁ (ELIŠKA)
  • měl 12 dětí - z toho nejvýznamější - VÁCLAV IV, ZIKMUND - král polský, JAN tzv. Zhorelecký, ANNA manželka angl. krále Richarda II.
  • Česká koruna, kterou Karel nově pořídil, (stará byla za jeho otce prodána), byla uložena ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta, jejíž stavba byla za jeho vlády započata. K této stavbě povolal Francouze Matyáše z Arrasu a pokračoval v ní Němec Petr Parléř.
  • Svého bratra Jana Jindřicha učinil moravským markrabětem
  • sídlo panovníkovo na Pražském hradě bylo zvelebeno, aby se mohlo stát centrem říše
  • v roce 1348 založil Nové město (tím rozšířil Prahu), do něho byla vřazena řada předměstských osad, také velká neosídlená plocha, která byla zastavěna podle nové koncepce širokými ulicemi a rozsáhlými náměstími, kam Karel usadil řemeslníky a obchodníky. Oba břehy spojil novým kamenným mostem.
  • dal přestavět Vyšehrad
  • nechal založit v Praze řadu klášterů, z nichž Emauzy měly sloužit obnovené slovanské liturgii.
  • Karel IV. dal stavět početné hrady nesoucí jeho jména, především KARLŠTEJN, který se měl stát místem uložení říšských insignií a hradem pro královský oddech a rozjímání.
  • Jeho stavební činnost potřebovala investice, které byly získávány hospodářskou kativitou krále (vinařství, ovocnářství, ale také církevními dotacemi atd....)
  • v roce 1348 dal založit KARLOVU UNIVERZITU - první univerzitu ve střední Evropě. Učitelé a studenti Karlovy univerzity byli rozděleni na čtyři skupiny neboli národy: český, polský, saský a bavorský.
  • Univerzita měla čtyři fakulty:
    A.) základní fakultu - fakultu svobodných umění filozofickou
    B.) vyšší fakulty - lékařskou, právnickou a bohosloveckou..
  • r. 1355 byl dokonce Karel IV. korunován Italským králem
  • v Karlově době vyvrcholilo gotické umění, četné stavby v Praze i jinde (chrám sv. Barbory v Kutné Hoře), kláštery a hrady josu toho dokladem.
  • Ve vnitřní politice musel Karel IV počítat se slilným postavením české šlechty. Karel se obklopoval malou skupinou rádců a důvěrníků, které vybíral bez ohledu na jejich sociální původ.
  • Karel napsal návrh zemského zákoníku z počátku padesátých let - Majestas Carolina, zdůrazňoval rozsah práv, přičemž práva šlechty omezil. Tento králův pokus zastavit růst politické moci šlechty se nepodařilo prosadit. Nakonec spor skončil kompromisem. Šlechta nevystupovala proti králi programově a respektovala jeho autoritu, král naopak upustil od dalších akcí proti šlechtě.
  • Jeho politika neumožnila cílevědomější úsilí o centralizaci moci. To se projevilo v poměru k moravskému markrabství, které odevzdal svému mladšímu bratru Janu Jindřichovi.
  • Ještě za svého života zajistil Karel nástupnictví synovi Václavovi, kterého dal korunovat za českého krále jako dvouleté dítě a dva roky před svou smrtí prosadil jeho volbu římským králem.
  • Karlova politika ohrozila soudržnost zemí Koruny české, která závisela na míře autority nového krále. Významnější se ukázalo být vědomí státní, jehož nositelem byli čeští stavové.
  • Zatímco v Evropě od poloviny 14. století nastala již ekonomická stagnace, skončila etapa rozvoje daná kolonizací, růstem řemesel, obchodu a peněžního hospodářství, v českém království se po celou dobu vlády Karla IV. hospodářská prosperita udržela. Bylo to způsobeno jeho nepopíratelnou evropskou autoritou, pozdním dozníváním zakládání měst, rozvíjením obchodu, stálým růstem obyvatelstva bez morových epidemií, ale hlavně bohatými stříbrnými doly, které kryly veškerou potřebu českého hospodářství.
  • Český stát s přední zemědělskou ekonomikou, se kterou stál na
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama