STAROVĚKÝ ŘÍM

12. května 2008 v 8:40 |  Dějěpis
Osídlení:
  1. praobyvatele = LIGUROVÉ - hlavní středisko Janov
  2. na ostrovech sídlili SARDOVÉ, KORZOVÉ
  3. Italické kmeny - 2. tis. př. n. l. např. LATINOVÉ UMBROVÉ = indoevropané
Předpoklady vzniku římské říše se začaly vytvářet již na přelomu 2. a 1. tisíciletí př.n. l. kdy pronikly na Apeninský poloostrov indoevropské kmeny Italiků. Italické kmeny zde vytvořily mezi 10. a 5. stoletím př. n. l. poměrně vyspělou zemědělskou kulturu villanovskou (podle naleziště Villanova a Bologne). Tato kultura se však vyvíjela ve stínu vyspělejší kultury etruské.
Etruskové
  • jejich původ není znám
  • zakládali první města např. VEJE
  • na Apeninský poloostrov pronikli v 10. až 8. století př. n. l., ovládli rozsáhlá území italických kmenů
  • jejich jakzyk se dosud nepodařilo rozluštit
  • vytvořili městskou civilizaci s rozvinutým řemeslem a obchodem
  • jejich zbraně i keramika se stala předmětem obchodu po celé Evropě
  • jejich znalosti a kultura měly na Římany velký vliv
  • ve stejném období, kdy Etruskové osidlují Apeninský poloostrov, osidlují Řekové jih Itálie i východní pobřeží Sicílie, kde vytváří vyspělou městskou civilizaci
  • západ pobřeží Sicílie kolonizovali Féničané, z jejich osad vznikly bohatá města, která se opírala o moc severoafrického Kartága.
  • Kartágo bylo městských státem s širokým zemědělským zázemím a bohatlo z námořního obchodu
  • mezi těmito třemi kulturními ohnisky docházelo k častým střetům, z kterých těžili Italikové. Z jejich území bylo nejdůležitější území Latinů.
ŘÍM
  • byl zaožen kolem roku 753 př. n. l., ale nevíme jstli ho založili Latinové či Etruskové
  • sjednoeným městem se stal pravděpodobně až později
  • Rozvoj zemědělství, řemesla a obchodu vedl k majetkové diferenciaci a rozpadu rodového zřízení
  • Král měl v rukou nejvyšší moc správní, vojenskou i náboženskou. Při rohodování se opíral o senát složený z představitelů nejbohatších patriciů.
  • Svobodné obyvatelstvo se dělilo na tzv. patricije (potomky urzoených otců), kteří byli plnoprávnými občany a plebeje (bez urozeného původu), kteří měli práva omezena
  • Ke konci královské doby nebo na počátku republiky bylo již obyvatelstvo rozděleno do 5. majetkových tříd.
  • Prvním římským králem se stal podle tradice Romulus
  • r. 510 př. n. l. byl vyhnán poslední římský král TARQUINIUS SUPERBUS a Řím se stal stal republikou.
Římská republika:
  • republika - RES PUBLICAE = věc
Vytvoření privilegované vládnoucí vrstvy vedlo ke svržení královské moci. Po vyhnání posledího etruského krále v roce 510 př. n. l. se stal Řím republikou. Na přelomu 5. a 4. století př. n. l. pronikli alpskými průsmyky do severní Itálie Keltové (keltské kmeny Taurinů a Bójů). Podmanili si domácí obyvatelstvo a vytvořili pevnou základnu keltského osídlení. Jejich nájezdy definitivně zlomily moc Etrusků a ušetřen nezůstal ani Řím. Porážka Samnitů ve Střední Itálii přinesla Římu nadvládu nad podstatnou částí Itálie. Posledním řeckým městem, které Římu vzdorovalo, byl Tarent, který nakonec roku 272 př. n. l. rovněž kapituloval. Tím bylo dosaženo sjednocení celé Itálie s výjimkou keltské oblasti na severu. Po ovládnutí Itálie se zájem Říma obrátil k Sicílii, tam se však střetl se zájmem Kartága, což vedlo k dlouholetým Punským válkám.
1. punská válka → (264 - 241 l. př. n. l.)
  • Kartágo bylo poraženo a muselo se vzdát všech území na Sicílii (1. Římská provincie)
2. punská válka → (218 - 201 l. př. n. l.)
  • Hannibalovi - kartágijskému vůdci se podařilo porazit v bitvě u Kann římské vojsko a ohrozit dokonce samotný Řím
  • Římské vojsko se ubránilo a Hannibala porazilo v bitvě u Kartága.
3. punská válka → (149 - 146 l. př. n. l.)
  • Kartágo definitivně poraženo a srovnáno se zemí.
Důsledky: Kartágo ztratilo všechna území mimo Afriky. Celé loďstvo muselo odevzdat Římanům, bez souhlasu Říma nesmělo vést válku.
V průběhu punských válek vedl Řím i urputné boje s Kelty. Podařilo se mu získat podstatnou část jejich území v severní Itálii. Dále ovládli pobřeží Jaderského moře, podrobili si Makedonii, Řecko, Sýrii a jako dědictví získal Pergamské království v Malé Asii. Řím se stal pánem celého Středomoří.
Na nově získané půdě zakládali otrokářské velkostatky, orientovala se na pěstování výnosnějších plodin. Hospodářské podnikání bylo založeno na otrocké práci:
  • otroci pracovali na velkostatcích, v řemeslnických dílnách, v dolech, na stavbách i jinde
  • představovali nejlacinější pracovní sílu
  • některým se podařilo nalézt místo např. vychovatele dětí, lékaře, umělce apod...
  • naproti tomu jiní byli vycvičení třeba jako gladiátoři a byli nueni zápasit v římských arénách s dravými šelmami i mezi sebou pro zábavu diváků
  • římská říše se stala klasickým otrokářským státem
  • nespokojenost otroků ústila často do velkých vzpour.
Také v provinciích a na spojeneckých územích rostla nespokojenost. Obyvatelstvu bylo stále upíráno právo stát se plnoprávnými římskými občany. To vše byly příznaky hluboké krize římské republiky. Jedni hledali východisko v reformách a druzí hledali cestu, jak zachránit svůj majetek.
KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY, SPARTAKOVO POVSTÁNÍ:
rychlý růst Řísmkého státu způsoboval potíže a vedl ke krizi:
Znaky krize:
  • vydírání provicnií → daně z provincií = důležitý zdroj příjmu pro Římany, proti vykořisťování se obyvatelstvo provincií bránilo vzpourami
  • rozdpory mezi jednotlivými skupinami Řísmké společnosti (OPTIMÁTI X POPULÁŘI)
  • OPTIMÁTI → optimus = nejlepší, příslušníci nejvyšších vrstev bohatí a mocní, v jejich čele SULLA
  • POPULÁŘI → ostatní obyvatelstvo požadující reformy, v jejich čele MARIUS
  • Optimáti a Populáři bojují mezi sebou o moc a např. r. 82 př. n. l. se Říma zmocnili Optimáti se Sullou a tvrdě potrestali Popuře (byly vydány tzv. PRISKRIPCE - což byly soupisy a veřejné vyhlášení osob, které byly postaveny mimo zákon).
POVSTÁNÍ OTROKŮ:
  • otroci byli považováni za "mluvící inventář"
  • fyzicky zdatní otroci byli z trestu cvičení jako GLADIÁTOŘI
  • proti vykořisťování se bránili povstáním někdy i vykoupením
  • SPARTAKOVO POVSTÁNÍ:
  • → základ tvořili Gladiátoři
  • → povstání vypuklo v gladiátorských kasárnách v CAPUI
  • → do čela se dostal SPARTAKUS, ten se pokusil odvézt vzbouřence z Římské říše
  • → část povstalců se oddělila a Římané ji porazili
  • → otroci se vrátili ze severu na jih a pokusili se dostat na Sicílii
  • → v rozhodující bitvě byli však Římským vojevůdcem CRASSEM poraženi a Spartakus padl v boji
  • → 6 000 zajatých otroků dal Crassus ukřižovat podél silnice VIA APIA vedoucí z Říma do Capui.
Nakonec dali přednost dikatuře, která se rýsovala v podobě tajného spolku ctižádostivých jednotlivců - 1. TRIUMVIRÁTU (Pompeius, Crassus, Caesar). - Crassus zemřel, Pompeius strhl moc v Římě na sebe, ale Caesar se říma zmocnil. Pompeius utekl do Egypta, kde byl zavražděn.
GAIUS JULIUS CAESAR
  • římský vojevůdce a politik
  • Byl nejctižádostivější a nejobratnější z triumvirátu
  • byl oblíben u lidu, což mu pomohlo ke zvolení konzula
  • jeho výboje v Galii rozšířily římskou moc hluboko na sever
  • jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn.
  • s vojskem vtrhl do Itálie
  • Porazil Pompeiovo vojsko a zmocnil se Říma
  • r. 49 př. n. l. překročil řeku RUBIKON, čímž zahájil Občanksou Válku, na jejímž konci se stal jediným vládcem Římského státu.
  • provedl změny v senátu jmenoval se doživotním diktátorem
  • v roce 44 př. n. l. byl zavražděn přívrženci republiky vedenými Brutem
  • s Caesarem končí období Římské republiky, neboť po Caesarově vraždě se rozpoutala nová občanská válka, z níž vyšel jako vítěz Caesarův adoptyvní syn OCTAVIANUS a nastolil Římské císařství.
  • r. 42 př. n. l. byl G. J. Caesar oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů.
Hned v roce 43 př. n. l. byl vytvořen 2. TRIUMVIRÁT (Antonius, Lepidus, Octavianus). Nejvýraznější postavou byl OCTAVIANUS, který zahájil druhou občanskou válku a ve které zvítězil. Marcus Antonius hledal spojenectví v Egyptě. V roce 31 př. n. l. bylo spojené vojsko Antonia a Kleopatry poraženo a Egypt připojen k římské říši. Tím skončilo období římské republiky. Octavianus se dstal k moci s pomocí vojska a v podstatě nastolil vojenskou diktaturu. Senátu pohnechal zdánlivě dřívější pravomoc a senát mu za to udělil titu AUGUSTUS (vznešený). Stal se prvním občanem státu a prvním členem senátu, proto se také období jeho vlády nazývá principát. (podle princeps). Octavianus Augustus položil základy římského císařství.
Augustovi nástupci pokračovali v jeho politice. Vojsko nabylo takového vlivu, že začalo zasahovat i do obsazování císařského trůnu. Muselo proto být rozhodnuto, že nástpuce bude určovat císař ještě za svého života. Prvním císařem, který byl takto určen, byl TRAIANUS (98 - 117 n. l.).
Výjimečné postavení v římském vojsku zaujímala císařská garda (pretoriáni). V 1. století našeho letopočtu se podařilo římskému vojsku dobýt ještě některá území např. v Británii či na Balkánském poloostově atd... největšího rozsahu dosáhlo římské impérium za císaře TRAIANA. Za císaře MARCA AURELIA (161 - 180 n. l.) se dostalo římské vojkso až k dnešnímu Trenčínu. S koncem dobyvačných válek začíná období úpadku římského impéria. Nedostatek otroků nutil statkáře, aby půdu pronajímali svobodným bezzemkům, nebo na ni usazovali otroky (tzv. kolóny). Kolóni měli ve srovnání s otroky větší zájem na práci a větší smysl pro technické novoty. Kolóny se stávali i přistěhovalci. Postavení kolónů se brzy přestalo lišit od postavení otroků. Ve 4. století n. l. však byli připoutáni zákonem k půdě zbaveni možnosti útěku. Vedle zemědělství upadalo také řemeslo a obchod. Také obranné války s barbary vyčerpávaly státní pokladnu, což vedlo k znehodnocování římské měny. Hospodářská krize nutila římskou říši, aby barbarům dovolila usazovat se na jejím území, dokonce je začala přijímat i do vojska. Barbarizace armády došla tak daleko, že začátkem 5. století n. l. rozhodovali o osudu římské říše barbaři. Pokračující úpadek říše se nepodařilo vyřešit ani císaři DIKLECIÚNOVI (284 - 305 n. l.) utužením císařské moci, ani císaři KONSTANTINOVI (284 - 305 n. l.), který v roce 313 n. l. povolil křesťanství. Pokusil se centrum celé říše přenést na východ a dal tam vybudovat nové město KONSTANTINOPOLIS (Istanbul). Odlišný vývoj ve východní a západní části říše vedl nakonec v roce 395 n. l. k jejímu rozdělení. Sesazení římského císaře ROMULA AUGUSTA (roku 476 n. l.) jedním z germánských vůdců znamenalo definitivní zánik ŘÍMSKÉ ŘÍŠE.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lola Lola | 14. září 2008 v 19:02 | Reagovat

hm... celkem dobrej blog ale dej tam víc obázků a ještěnevim nic o řím pánem středomořítak jsem t možná přehlídla jestli néé tak to tam asi není a jestli to tam není tak to tam dej díky moc ahoj lolka.

2 autorka autorka | 16. září 2008 v 9:59 | Reagovat

Ahoj, postupně budu doplňovat, děkuji za upozornění. Jen se omlouvám, že to někdy dýl trvá, ale bohužel se někdy času nedostává. Každopádně takovéto komentáře vítám, abych věděla, jakým směrem se více či méně ubírat.

3 Zdena Zdena | E-mail | 6. března 2010 v 11:18 | Reagovat

Z jaké literatury prosím čerpáte?

4 denča denča | E-mail | 4. listopadu 2010 v 20:01 | Reagovat

jaké rohodování??? co to znamená??

5 Lena Lena | 12. července 2011 v 18:03 | Reagovat

bylo by tam hezky neco o rimsky kulture ale jinak se mi tomoc libi a taky bych douhlasila s vice obrazky :)

6 endue endue | Web | 17. srpna 2015 v 16:52 | Reagovat

Detsky den 7 6 2015 http://x.downloadcenter.cz/detsky-den-7-6-2015.html Hra zaklínač :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama