Proměny české a moravské šlechty v období po 30-leté válce

22. dubna 2008 v 8:19 |  Dějěpis
Konfiskace po likvidaci Albrechta z Valdštejna zřejtelně posílily cizí šlechtice a povýšence, hlavně přední válečníky a důstojníky. Nedominovali zde jen lidé z německých či rakouských oblastí, nechyběli zde ani jednotlivci italského, španělského, francouzského či dokonce irského a skotského původu - dokládají kupříkladu jména EGGENBERG, GALLAS, PICCOLOMINI, BUTTLER či SPOSK. Na Moravě nebyl příliv šlechty tak patrný až do poloviny 18. století zde nejvlivnějšími rody - usazené v zemi, již před rokem 1618 byli: LECHTENŠTEJNOVÉ, DIETRICHŠTEJNOVÉ, KOUNICOVÉ.
Ekonomický úpadek nižší šlechty, která rychle ztrácela své statky, vedl k tomu, že se charakter moravské i české šlechty v průběhu 30 let zásadně změnil. To mělo své kulturní i politické důsledky: Nová šlechta nemluvila česky, vztah šlechty k zemi a k poddaným byl chladný, za své bohatství vděčila Habsburkům.
Staré české šlechtické rody, které hodlaly prokázat svůj prohabsburský a prokatolický postoj, to neměly u vídeňského dvora jednoduché. přesto se v blízkosti císaře LEOPOLDA I. vyswkytovali příslušníci starých šlechtických rodů např. panovníkův přítel a diplomat HUMPRECHT JAN ČERNÍN Z CHUDENIC. Některé české rody si ve Vídni postavily paláce, jiné si alespoň pronajímaly - styl dvorského života pak přenášely na své zámky a paláce budované v Praze a v Brně ve stylu vrcholného Baroka.
VENKOV A MĚSTA
→ po 30 - leté válce nastalo období hospodářského útlumu a strádání, které bylo způsobeno prudkým úbytkem obyvatelstva a jeho schudnutím. běžnou složkou venkvské všednodennosti se stala robota → držitelé selských usedlostí byli nuceni pracovat na vrchnostenské půdě tzv. DOMINIKÁLU; v čase sezónních prací. Vrchnosti si tak obstarávaly chybějící pracovní sílu. ROBOTA, kterou za držitele selského gruntu často vykonávali čeledíni, byla nejen neoblíbená, ale také málo produktivní. Pokud sedlák pracoval na vlastním, dosahoval až desetkrát lepších výsledků než při robotě na panském. Robota, daně i další nové povinnosti vzbuzovaly mezi poddanými odpor - rolníci se odvolávali na svá "stará práva" a někdy se odvážili i ozbrojeného vystoupení - největší selská vzpoura propukla v roce 1680 v severních Čechách, ale zasáhla i východ a západ země → důsledkem bylo vydání robotního patentu, ikterým císař LEOPOLD I. uzákonil výši robotních povinností.
→ Politický i hospodářský úpadek v průběhu třicetileté války neznamenal zánik řemeslnické a průmyslové produkce - těžiště výroby se v mnoha případech přeneslo do poddanských měst a městeček, kde se těšilo podpoře šlechtických vrchností. Největší rozvoj ve druhé polovině 17. století podhorské oblasti - železářská, sklářská a textilní výroba. Textilní výrobě se také dařilo v Jizerských horách a Krkonoších, také však na Severní Moravě a ve Slezsku. Kromě textilní produkce prosluly Čechy v 17. století svým sklářstvím - český křišťál zdobený řezáním, rytím i malbou, ovládl kolem roku 1700 evropské trhy - velmi zdatně konkuroval benátskému sklu. Na počátku 18. století překonaly české země hospodářský útlum a zapojily se do evropského i světového obchodu. Dynamický vývoj zaznamenávaly hlavně podhorské kraje, osídlené stále početnějším německým etnikem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama