Civilizační odkaz středověku

24. dubna 2008 v 8:48 |  Dějěpis
CIVILIZAČNÍ ODKAZ STŘEDOVĚKU A JEHO VÝZNAM PRO PŘECHOD K MODERNÍ SPOLEČNOSTI
Pádem západořímské říše roku 476 n. l. se zhroutila pouze moc patricijských otrokářů a provincionálních úředníků a začala ji postupně nahrazovat moc středověké šlechty, duchovenstva a panovníka - né náhodou přežila pád říše církev, která si včas stihla vybudovat pevné politické a hospodářské základy své moci. Vítězství křesťanství vedlo k tomu, že se na Západě všechen intelektuální život od 4. století a na Východě až do vzniku islámu v 7. století vyvíjel v rámci křesťanského myšlení. Vzestup organizované náboženské víry se však neomezoval jen na křesťanství - byl to celosvětový jev, který se zrodil z všeobecné společenské potřeby. Mezi 3 - 7 stoletím sílila mic a vliv islámu, buddhismu, hinduismu a konfucionismu. Společným znakem všech náboženství byla kněžská hierarchie, přesně stanovené řády a víra ve vesmírný řád, vtělená do posvýtných knih.
K největšímu hospodářskému úpadku po rozpadu římské říše došlo v jejich západních oblastech, zejména těch, které byly civilizovány nejpozději a uměle (dnešní Británie, Francie, Španělsko, severní itálie) - nájezdy barbarů a velké stěhování národů tento úpadek jen prohlubovaly. Města upadala a zanikala, v Británii zmizela téměř úplně, v Itálii se udržela, ale byla zpustošena - zmizelo vše, co připomínalo někdejší velikost a slávu římské říše (komunikace, vodní díla, zahraniční obchod)...
Úpadek trval přibližně do 9. století, kdy se podařilo Karlu Velikému západní Evropu sjednotit a odrazit nápor Normanů, Sasů, Slovanů, Maďarů a Arabů - karolínská renesance představuje již počátek hospodářského a kulturního oživení Evropy.
Oldišným způsobem se vyvíjely východní části římské říše a ostatní svět. Velká města jako ALEXANDRIE, CAŘIHRAD, ANTIOCHIE - zůstala pádem západořímské říše nepoškozena, za hranicemi římské říše, kam pronikl vliv helénismu v době tažení Alexandra Velikého, pokračoval rozvoj této kultury (Persie, Indie, Sřední Asie). V době hlubokého úpadku Evropy prodělávají tyto oblasti velký kulturní rozkvět:
  • Persie za dynastie SASÁNOVCŮ 226 - 637
  • Indie za dynastie GUPTOVCŮ 320 - 480 a ČALUKIOVCŮ 550 - 750
  • Střední Asie za CHORAZMIŮ 400 - 600
  • Čína za vlády dynastie WEI 386 - 549 a dynastie T´CHANG 618 - 906
věda a kultura se těšila velkému vzestupu.
Velmi úspěšně se rozvíjely věda a umění. V Sýrii byla přeložena všechna stěžejní filozofická díla antických filozofů do syrštiny. V Indii došlo ke zdokonalení číselné soustavy zavedením nuly.
Věda a kultura se rozvíjely v Byzanci, a to i po uzavření aténských škol. Neobyčejně silný podnět k dalšímu rozvoji vědy, techniky a umění přinesl také vzestup islámu. Po intelektuální stránce islám, alespoň ve své počáteční fázi, neomezoval tolik lidské myšlení jako křesťanství. Nástup islámu s sebou přinesl obrození klasické vědy. Bagdád a Jundišapur se staly významnými kulturními centry, kde se překládala významná díla řecké vědy a kultury do arabštiny → tuto činnosti podporovali samotní kalifové a velmožové, zde byla také přeloena většina děl Aristotelových a Ptolemaiových. Rozvoj arabské vědy dosáhl velkých úspěchů především v matematice - arabské číslice, algebra, trigonometrie atd... Bylo provedeno dvojí oddělené měření zeměpisné šířky, které opakoval až v 16. století Fernet ve Francii - zachované mapy svědčí již o používání astronomických přístrojů. Hlavní příčinou selhání všech východních civilizačních center ať už to byla Čína, Indie, Persie, Byzanc či arabský kalifát, byly chybějící zdroje a perspektivy dalšího rozvoje. Nové zdroje a perspektivy civilizačního rozvoje našla Evropa, která se přibližně kolem 10. století dokázala zotavit z dočasného úpadku. Zeměpisné podmínky, které brzdily její hospodářský vývoj, začaly projevovat přednosti. Po vysušení bažin a vyžďáření (vypálení) pralesů se ukázalo, že získaná půda a vhodné podnebí se hodí pro pěstování všech hlavních plodin bez umělého zavodňování. Evropská civilizace spočívala na soběstačné vesnici a tím byla daleko odolnější.
Jakmile ve východních civilizacích došlo k rozkladu centrální organizace, ať již vlivem vnějších či vnitřních příčin, pak tyto civilizace rychle upadaly. Evropskou civilizaci naopak chránila její značná rozdrobenost. Hojnost úrodné a dobře obdělatelné půdy začala nejdříve využívat západní Evropa. Svou dolehlostí a chráněna hlubokými pralesy zůstala ušetřena posledních nájezdů asijských kočovných národů. Ve 13. století Tataři vyvrátili slibně se rozvíjející civilizační centrum Kyjevské Rusi a ruský stát na ni navazující se mohl vytvořit až o několik století podzěji. Ve 14. a 15. století postihl stejný osud jihovýchodní Evropu a nakonec i Byzanc, které byly zaplaveny Turky. Ohniska nové středověké civilizace se začala nejdříve tvořit v úrodných nížinách Pařížské pánve, Champagne, Normandie, Jižní Anglie, Flander a o něco později Lombardie a Toskánska v severní Itálii.
Základní středověkou hospodářskou jednotkou byla vesnice. Jedna i více vesnic tvořila panství → postupně se začala utvářet společenská hierarchie poddaných, šlechty a duchovenstva, v jejím čele stál král, císař a papež. Zhruba do 13. století byl ukončen proces přechodu od přílohového hospodaření k úhorovému. PŘÍLOHDŘIVE BYLA PONECHÁVÁNA ČÁST PŮDY LADEM VÍCE LET,ABY SE OBNOVILA JEJÍ ÚRODNOST. ÚHOR →RŮST POČTU OBYVATELSTVA VŠAK NUTIL DOBU PŘÍLOHU ZKRACOVAT, AŽ BYLA ZKRÁCENA NA DOBU JEDNOHO ROKU.
Pole byla rozdělena zpravidla na tři hony (ozim, jař, úhor) s trochou lesa a pastvin a okrajích = trojhonný systém. Na méně úrodných půdách se udržel dvojhonný systém, na úrodnějších půdách čtyřhonný systém. Úhor sloužil k pastvě dobytka a současně byl hnojen pasoucím se stádem. Rozvoj zemědělské výroby v Evropě podstatně urychlila plužní orba, která vyžadovala větší tažnou sílu - té se podařilo dosáhnout zapřahání do chomoutu. Růst zemědělské produkce a růst počtu obyvatelstva šly nepochybně ruku v ruce a byly příčinou kolonizačního ruchu. Kolonizací byly kultivovány další oblasti Evropy. Rozšířil se také počet vodních a větrných mlýnů na principu horizontálního i vetikálního kola. Vertikálního kola na spodní vodu se v Evropě šířila přibližně od 14. století.
Vedle rozvoje zemědělské výroby začala brzy růst i města. S rozvojem měst se oživilo řemeslo a obchod - rozvoj obchodů podnítil v první řadě zájem o těžbu a zpracování kovů.
Tradiční těžba:
  • železo
  • měď
  • cín
  • zlato
  • dále také stříbro, které zaznamenalo obrovský vzestup.
Ve 12. století byla objevena nová ložiska stříbrné rudy ve Freiberku, která položila záklasy saského hornictví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama